Probíhala poslední hodina. Nikdo už neměl sílu dávat pozor. Každý podvědomě posouval ručičky na hodinách. Nikdo nevyrušoval. Potemnělou třídou se nesl pouze výklad dějepisářky. ..... „Počátkem léta se ve vojenských újezdech konalo cvičení celé Varšavské smlouvy pod názvem „Šumava“. Po letech se ukázalo, že toto cvičení posloužilo k detailnímu rozpracování plánu uskutečněnému 21. 8. 1968.....“
Konečně zvoní „Na příští hodinu si Beránek nachystá referát o událostech v roce 1968.
„No super,“ pomyslel si Mirek .Nikdy se totiž o dějepis nezajímal. Znal spoustu jiných možností, jak trávit čas. Teď bude muset něco vymyslet. Něco prostě napsat musí.
„Babičko, řekni mi něco o šedesátémosmém roce, dostal jsem úkol. Musím něco napsat .
Pamatuješ si něco, jak to probíhalo?“ Babička zůstala stát bez hnutí. Místo slov jí stékala po tvářích slza.Už několikrát si toho všiml. Vždycky, když se blíží konec srpna, tak je doma taková zvláštní smutná nálada. Když byl Mirek ještě malý, myslel si, že jsou všichni smutní proto, že už brzy skončí prázdniny a on bude muset zase do školy. Nyní si je jistý, že ten důvod je úplně jiný. Do rukou se Mirkovi dostává ohmataný sešit, na jehož deskách je krásným písmem vyveden nápis Deník Miroslava Beránka.
„To je deník tvého strýce, zkus si to přečíst.“
Mirek o svém strýci prakticky nic neví. Ví jen , že se jmenuje po něm. Na jeho počest.
Zemřel totiž mnohem dřív, než se Mirek narodil.Tedˇse o něm snad dozví víc.Pomalu listuje stránkami jeho deníku.

......20. červenec 1968- Dnes jsem se vrátil z chmelové brigády. Sice za to žádný peníze nebyly, ale to nám nevadí. Užili jsme si fakt dost srandy. Docela se to dalo. Jeli jsme celá třída. Byla to jedna z posledních možností, kdy jsme mohli být někde jako kolektiv.
Po prázdninách máme poslední rok školy, pak maturita a po maturitě – kdo ví?

28.červenec 1968- Té maturity se fakt děsím. Ne, že bych se nepřipravoval nebo měl strach z nedostatku vědomostí,mám obavy, co bude potom. Chtěl bych totiž na vysokou, jenže mě tam nevezmou.Mám málo dělnický původ. Fakt závidím Soukupovi. Jeho tatínek je traktorista a maminka dojička. O takovým původu si já můžu nechat jenom zdát.

4.srpna 1968-Dneska jsme se byli kouknout v Tuzexu. Jsou tam fakt dobrý věci. Jen mít bony, to by pak šlo všechno líp. To by se nakupovalo. Chce to ale ty bony.

11.srpna 1968-Ondra tvrdí, že podepsal Dva tisíce slov. Nevím, kde se k tomu dostal. Moc se o tom nemluví. Ondra je statečný, já bych to asi nepodepsal. Toho Vaculíka vůbec neznám, ale musí to být borec.

14.srpna 1968-Moje malá sestřička se dnes vrátila z pionýra s novou básničkou. Musím si jí zapsat, zní takto:
Skal a stepí divočinou
hladový a roztrhán
s puškou v ruce s ohněm v srdci
uhání vpřed partyzán!

Taky jsem totiž chodil do pionýra. Celkem zábava.
Dneska odjel jugoslávský Josip Broz-Tito. Těžko říct, co tu dělal.

18.srpna 1968-Uvažuji o tom, že vstoupím do strany. Můj kádrový profil bude znít líp. Tatínek komunisty fakt nemusí. Ale zase si říkám, že účel světí prostředky. Nechám si to ještě projít hlavou.

21.srpna 1968-Probudil mě divnej hluk. Šel jsem se podívat z okna, právě projížděl tank.
Nevěřím vlastním očím. V rádiu mluvil Svoboda. Vyzýval lid, aby zachoval rozvahu a klid.
Ač mi to doma zakázali, šel jsem s Ondrou na Václavák. Všude jsou tanky. Střílí se. Ti vojáci jsou zhruba tak staří jako já. Asi taky nechápou, co se děje. Nejraději bych si nafackoval za ten předchozí zápis. Do strany okupantů nevstoupím, i kdybych měl umřít.

22.srpna 1968-Takovou náladu v ulicích jsem ještě nezažil. Jakoby se smíchal strach s odhodláním. Byli jsme zase na Václaváku. Držel jsem vlajku, byl jsem na sebe hrdý, ale strašně jsem se bál. Večer jsem našel svůj pionýrský šátek. Mohl by vyprávět, co všechno jsme spolu zažili. Tvářil se jako kamarád a teď mě zradil. Nebo jsem ten starý červený kus
látky zradil já, protože mu už nevěřím?

23.srpna 1968-Výkladní skříně se plní různými básničkami a nápisy. Všiml jsem si jednoho:
„Jsou dny, kdy svět lže, a dny, kdy mluví pravdu.Dnes mluví pravdu.“ Tak jestli je tohle pravda, tak jsem o ní snad ani neměl zájem.

27.srpna 1968-Už začal poslední prázdninový týden.Musím si ho užít. Ať se děje , co se děje, no a že se toho děje celkem dost! Mám schůzku s Hankou. Známe se už od jiskřiček.
Vždycky se mi moc líbila. Na tý brigádě jsme se sblížili. Tedˇ jdeme na kafe.

29.srpna 1968-Bylo to dobrý, jen mi řekla,že se jede podívat do Moskvy. Podle mého názoru, to nemá smysl. Vždyť už skoro začíná škola.

2.září 1968-První školní den v posledním ročníku. Ondra chtěl říct, jak jsme na Václaváku drželi vlajku.

10.září 1968-Dnes mi přišel dopis z Moskvy. Píše Hanka, už se nevrátí. Bude studovat v Moskvě. Mám na ni zapomenout. Půjdu za Ondrou. Mluvil něco o emigraci. Asi zůstanu sám.

.....Mirek jde potemnělou ulicí. Prší. Nepřemýšlí, nemá o čem. Najednou do něj někdo narazí. Jen letmo se podívá. „Ty opilý sovětský prase!“ zakřičí, ale ne na vojáčka, který se mu teď připletl do cesty. Křičí na celý svět, který ho zklamal.Chlápek vytahuje bouchačku. Všechno se děje nějak rychle. Mirek padá k zemi a jen ztěžka dýchá.
...... „Můj strýc byl zabit sovětským vojákem,“ říká Mirek do ticha třídy. Najednou každý poslouchá. Mirek je nyní na svého strýce hrdý. Uvědomil si, že je rád, že to nezažil. Už proto vždy bude v dějepise poslouchat.