Každému,co jeho jest?

Published by Talent on So, 01/18/2014 - 19:35

Běh není jízda, to je snad jasný, ne? Pokud běžíš, nejedeš. Pokud jedeš, neběžíš. O to se prostě nemusíme přít. Je to tak.
Když ale nemůžeš běžet, protože jsi vozíčkář, dostává pravdivost předchozí věty trochu na frak. Vozík ti nahrazuje nohy. Pořád sice neběžíš, ale pohybuješ se vlastní silou.

Diskuze kolem Běhu Lužánkami se mě osobně dotýká.Když někdo řekne: "Nemůžeš, protože jsi vozíčkář" omlátila bych mu s chutí všechny integrační poučky o hlavu. Integrace je sice pěkná věc, ale mnohdy jenom na papíře. Už delší dobu mám pocit, že opravdu integrujeme, jen když se to opravdu hodí.
A Běh Lužánkami je toho jasným důkazem.

Na druhou stranu je třeba zmínit, že reakce pořadatelů, tedy vrácení startovného, není reakcí nijak překvapivou. Při představě, že se jim tratí budou prohánět vozíčkáři, jim fantazie začala pracovat a různé možné nehody způsobené právě jejich přítomností, najednou dostávaly reálné obrysy. Takže vrácení peněz je cestou nejjednoduššího řešení, ale ne nejmenšího odporu. Jak se posléze ukázalo. Paní, které bylo odepřeno účasnit se, podporuje mnoho lidí. Facebooková stránka závodu (říkejme tedy raději běhu, protože závodu by se vozíčkáři třeba účastnit mohli) byla plná komentářů a dotazů na toto téma. A to pořadatel rozhodně nechtěl. Tak moc to nechtěl až zmíněné příspěvky prostě smazal.

Vůbec si nedokázal představit, co tím vlastně způsobí. Je jistě v jádru dobrý člověk, který si jen nechtěl komplikovat závod a život. Je nutné si uvědomit, že se třeba s žádným vozíčkářem nezná, a proto nemá ponětí o jejich fyzické i psychické zdatnosti.
Celá ta diskuze je fajn, ale opět je znát, jak tenká hranice je mezi tím, že vozíčkáři chtějí, aby se s nimi jednalo normálně a tím, že si něco vynucují. Pak jsou zase totiž vozíčkáři ti nespokojení. Jenže to není o nespokojenosti. To je spíš o touze po normálním jednání. Pan pořadatel nebyl na žádné besedě s hendikepovanými, na které by slyšel, že vozík automaticky neznamená neschopnost. A tak si prostě nemohl říct: Běžet nebo jet? Vždyť je to vlastně prašť, jak uhoď.