Můj starý notebook vydává své cennosti aneb Slohové práce z doby mé bezbřehé naivity (fotka ze stejné doby)

Říká se, že každá generace je horší než ta předchozí. Nevím, je-li toto tvrzení pravdivé a nebo slouží spíše jako argument těch, kteří už jednou byli „ ti horší“. Zřejmě mi nepřísluší hodnotit, jak je na tom celá naše společnost. Tím méně si můžu dovolit kritizovat někoho, třeba ze starší generace. Nemůžu se totiž dostatečně vžít do dob, kdy se na automobily psaly pořadníky a k moři se jezdilo s výjezdní doložkou. To vše totiž znám pouze z vyprávění. Příběh o tom, jak rodiče jeli pro naši Škodu 120 až do Prahy se mi vždy zdál trochu úsměvný. Jenže to byla realita. Tvrdá, nesmlouvavá a hlavně každodenní. Já, dítě odkojené demokracií si jen stěží dokážu představit tu legendární frontu na banány. V záplavě exotických plodů, nám banán přijde tak trochu obyčejný. Až tak se doba změnila. Je to tím, že vše máme na dosah ruky. Můžeme mít, na co si vzpomeneme. Na nic nečekáme frontu. To jsme my. Ta dnešní zlatá mládež.
Je důležité si uvědomit, že poměry mezi generacemi se od padesátých let velmi změnily. To, co dnes považují důchodci za neslušné a vulgární, se děti školního věku nezdráhají ve slušné společnosti vyslovit nahlas.
Nastává ovšem otázka, zda dnešní společnost vůbec slušná je. Můžeme stále jako před třiceti lety dělit lidi na ty slušné a nevychované? Pokud ano, tak jen velmi ztěží a obtížně, protože ta poslední skupinka "svatých" splývá s nekonečným davem tvořeným především dospívající mládeží, která má v sobě kapku exhibicionismu a chuti provokovat starší ročníky.
Mnoho z nás by řeklo, že jen testuje reakce okolí. Ve skutečnosti je vše pouze otázkou módy. V 80. letech bylo módní kouřit marihuanu a patřit k "hipíkům. Před pár lety na drtivé většině základních škol, kdo nesbíral Pokémony, byl kamarády opovrhován a byl "out". Kdo dnes není hrubý a vulgární, je dětmi označován za suchara a pitomce.
Je to ale správné jednání? Řekla bych, že ne. Kde se to v nich vzalo? Z televize? Od rodičů? Ze školy? Možná, ale i vulgarita má své meze. Ty oni neznají. Nevycítí hranice, kdy přestat a radši mlčet.
Každý módní trend někdy skončí. Vulgární školáčci vyrostou ve schopné managery a najdou ten správný lék na svoji neslušnost. Peníze. Mám dojem, že poslední dobou peníze vyléčí naprosto všechno. Stávají se alfou a omegou dnešní společnosti. Kdo nemá peníze, nemá moc a kdo nemá moc, nic neznamená. Pro samou honbu za mocí jsme spolu přestali mluvit…Místo toho píšeme SMSky, e-maily a komunikujeme přes internet. Většinou ani nepíšeme celé věty. Zkratky, jimiž šetříme čas, schováváme za honosný název Ekonomika řeči. Čas, je totiž ten Xfaktor, který nám zoufale chybí.
Nejsme generace neschopných, jsme generace schopných všeho. A to je možná ještě horší. Nebaví mě, ale pálit si sama do vlastních řad. Proto nechám promluvit i pana Fajsta z knihy Bylo nás pět.. „Prosím a toto je budoucnost republiky“
Ano, budoucnost. Lidé, kteří nikdy nebudou čekat ve frontě na banány. Za to stojí ve frontě na pochopení a umění žít.