Předem chci poděkovat Aný, za to, že mi velkoryse přenechala své místo v živém vysílání na ČT24. Poskytla mi tím možnost nakouknout do českého BBC a díky tomu jsem zažila něco opravdu vyjímečného.
Ikonka v rohu televizní obrazovky "živě" měla pro mě vždycky punc neobvyklosti. Jedno tuším turecké přísloví tvrdí, že "to, co jednou řekneš ani párem koní nedostaneš zpět." Tak přesně tohle mi v různých obměnách běželo v hlavě od nedělního oběda, kdy mě to napadlo u svíčkové. Od té doby jsem se snažila mapovat, co říkám a jak to říkám. Jen se mi tím potvrdilo přesvědčení, že většinu času plácám blbosti, vracím se k věcem, které jsem už řekla, intonačně kolísám.
Večer jsem usínala s tím, že rozhodně použiju slovo "symbol"

Ráno bylo poklidné, i když 24ka se blížila. Pročetla jsem poznámky ze včerejška a nechala se uklidňovat, že to bude v pohodě, když budu v klidu.
Ve studiu se mi líbilo, Filip byl zdravě sebevědomý a milý, na kameře nám to slušelo. Vysvětlili nám, že otázky budem slyšet ve sluchátku, které nám nesmí tudíž vypadnout z ucha. Následovala krátká anabáze s přesazením na židli a upozorněním do které kamery máme koukat. Napadlo mě, že řeknu něco o pravdě a lásce. Jakože "všechno je to pravda a točili jsme to s láskou!" Hned další blbost následovala, když jsem si vzpomněla, jak mi Malověrný kladl na srdce, abych řekla, že se zná s Ježíšem.

Začátek rozhovoru byl velmi vlažný. Svoji první odpověď bych úplně změnila. Pak se to lehce rozjelo. Doplněk kompenzační pomůcky je naprostým dílem okamžiku. Potěšilo mě, že moderátorce to přišlo vtipné. Škoda, že pak byl konec, protože "doplněk" mě docela naspeedoval. Řekla jsem "naschle" což dělám často a dala bych si za to facku. Vypila jsem televizní vodu až do dna,(první moje tekutina za den) přišla úleva, ale žádná radost. Euforie nikde, divné možná, že je to tím, že nás čeká ješte premiéra.

Odpoledne jsem spolu s Míšou chystali otázky, moc jsem se na to ale nedokázala soustředit. Duchem jsem byla buď na 24ce, v Berlíně nebo někde úplně jinde. Pak začali chodit lidi, kteří chtěli jít od Michala na premiéru. Malověrný to chtěl vidět, nechtělo se mi na to dívat.Hledali jsme můj svetr a Míšovi stupačky. Znervóznilo mě to. Malověrný se mnou trpělivě opakoval mantru, kterou jsme vymysleli. Uklidnilo mě to.
Premiéra začala vystoupením Michala Šťasty. Vtípek s živým stojanem na noty se snad povedl. Pak sponzoři, slovo ředitele a film. Konečně! Se zájmem sleduju, co se děje. Diváci koukají, zřejmě čekali nějakou více amatérskou věc. Čajovna: hezký záběr. Ale ty vzdechy nejsou moje. Proč neřekli mě, ať to nahraju? Sice nikdo nemá šanci poznat rozdíl mezi mým vzdycháním a Anetčiným, přesto přichází takové zvláštní odosobnění. Na co si to tady jako hrajem? Pořád budu vozíčkář, ikdyby jsem zbytek svého života strávila na židli, na zemi nebo kdekoliv jinde......

Zpátky do reality mě vrací rozbíjení sklenic, které se ozývá z pravé kapsy mých kalhot. Do hajzlu, nevypla jsem si telefon. Polilo mě horko, zachovávám klid. Jestli to někdo slyšel, může si myslet, že to bylo ve filmu. Musím vypnout zvuk, nechat ho zapnutý by byl risk. Chvilku si s tou myšlenkou pohrávám. Něco, jako: " Leoš Mareš mi píše, asi příjde trochu později. Ne, on se chce rozejít!" Usmívám se tomu, ale zvuk vypínám. Jsem slaboch. Následuje film o filmu a Lukův skeč s tím, že řekl "jen díky". Mluvím s Katkou. Ptám se na řidičák. Přemýšlím nad druhou otázkou, když bude neurčitá, riskuju, že Káťa bude skládat slova ze sebe ve snaze vyjádřit své pocity, zatímco smysl se bude ztrácet v mlze emocí a spasmů. Poslouchám ji. Vracím se na 24ku. Příjde mi to až nebezpečně podobné s mým dopoledním výkonem. Aný říká: Zkrať to. Zalituju, že nemám druhý mikrofon. Nemůžu moc nic dělat. Rozhovory s klukama probíhají svižně. Pak nastupuje Filip a představuje tým. Nemám mikrofon, nemůžu reagovat. V duchu odskrtávám další vtip: Je Grip stejně rychlý jako Gripen? V tom mě napadá otázka na Míšu. Je daleko nezeptám se ho. Není tu Kevin. Přichází, všechno se děje nějak rychle. Aný se ho něco ptá. Filip to celé zakončuje. Zní potlesk. Aspoň teď se svezu na vlně úspěchu.