....ještě jednou důkladně umyl ruce od krve. Když bral čistý ručník, uvědomil si, že se mu prsty vůbec netřesou. Byl to tedy jen vnitřní neklid, který pociťoval. Třikrát se zhluboka nadechl, rozhodnut opustit myšlenky, které ho sužovaly.
Vyšel z budovy. Ulice byla liduprázdná. Zrovna teď, když zoufale chtěl někoho potkat. Kohokoliv.Šel známými místa. Tady se učil jezdit na kole. Tady sedával a koukal do nebe. Je to všechno až moc vzdáleno. Už dlouho je jiný. Chladný, pragmatický.