Nizozemí je pro vozíčkáře téměř ideální země. Kam oko dohlédne rovina. V kombinaci s větrnými mlýny, tulipány a sýry se tak stává cílem mnohých výprav.

Bude se tam zpívat a bude se ti to líbit. To byla odpověď na mou otázku, kam to jedeme slavit Silvestra. Celosvětové setkání Taizé. Docela zajímavé slovo označující nejen malé francouzské město, ale také mnišský řád, jehož hlavním posláním je právě pořádat setkání mládeže.
Stalo se již tradicí, že mladí lidé ze všech koutů Evropy slaví příchod nového roku společně. Letos se místem této obrovské akce stalo druhé největší nizozemské město Rotterdam.
Rotterdam není zrovna nejblíž, naše jedenáctičlenná výprava však cestu zvládla v pohodě, především pak díky schopným a zodpovědným řidičům. Je nutné zmínit, že cesta nám ubíhala rychle i díky zábavě, kterou mám poskytla komunikace s posádkou našeho druhého vozu prostřednictvím vysílaček.

Do Rotterdamu jsme přijeli 28.prosince okolo poledne. Výměnou za registraci jsme dostali kartičky na jídlo a městskou hromadnou dopravu. Registrací včetně nás prošlo asi sto Čechů. Dalo by se tedy říct, že jsme tvořili desetinu celé české výpravy. V celkovém počtu účastníků jsme však byly jako pověstná jehla v kupce sena. Ono, třicet tisíc lidí, to už je pořádný dav. Vlastně možná trochu budí respekt. Organizátoři to však zvládali skvěle. Všude totiž postávali dobrovolníci, kteří vám s úsměvem poradili, nasměrovali, rozdávali jídlo. Právě rozdávání jídla patří k mým velkým zážitkům, ne že bychom trpěly hladem a jídla se nemohly dočkat, spíš mě ochromila přesná organizace. Pro vozíčkáře a jejich asistenty bylo vyhrazeno místo se stoly a lavicemi. Ostatní, tedy valná většina, jedli na zemi v obrovských halách. Možná vám to může připadat jako dost nekomfortní, vždyť jíst na zemi, není nic moc. Ale jíst spolu s dalšími stovkami, během jídla vystřídat několik řečí a vyhodit odpadky do živého kontejneru, to se tak běžně nestane. Právě živé kontejnery, tedy kluci a holky s igelitovými pytli se starali o to, aby všude byl pořádek. Troufám si tvrdit, že normální rotterdamský obyvatel nebyl nijak zasáhnut tím, jaké setkání se tu koná. I když určitě si toho všichni museli všimnout. Stovky mladých lidí s batohy, v ulicích maďarština, němčina, angličtina a další evropské jazyky. Hlavně tedy polština. Polsko, tradičně velmi křesťansky založená země, tady měla bezkonkurenčně nejvíc zástupců.

Jednalo se o ekumenické setkání jeho součástí byly i modlitby. Byly to zajímavé chvíle s téměř nepopsatelnou atmosférou. Modlitby se konaly ve velké sportovní hale Ahoy. Tam, kde se obvykle odehrávají koncerty nebo tenisová utkání, tam bylo patnáct tisíc lidí potichu. Tisíce lidí, stovky batohů, desítky jazyků, jedno ticho. I pro člověka, který normálně nežije bůhví jak duchovně, to byl obrovský zážitek. Příležitost ke zklidnění a ztišení. V dnešní době plné chaosu je takové zastavení se něčím opravdu neobvyklým. Kromě samotných modliteb připravili organizátoři zajímavé tématické workshopy. Ať už prohlídku města nebo přístavu, který byl donedávna největším na světě. Rotterdam je velmi moderní město, což je vidět zejména na architektuře. Tvary budov jsou mnohdy výstřední a pro našince do očí bijící. Rotterdam má však i svoji historii. Právě odsud pochází Erasmus, slavný myslitel a filozof, po kterém se jmenuje vlajková loď EU v oblasti programů vzdělávání. I my jsme se vzdělávali a to zejména, co se týče jazyků. Potřeba domluvit se, nás nutila hledat anglická slovíčka a skládat je do vět. Přišlo mi úžasné, že všichni se všemi chtěli mluvit. Diskutovali jsme tak o radosti a odpuštění a vlastně vůbec nevadilo, že jsme třeba použili špatný člen nebo že slovosled nebyl učebnicový. Diskuze svůj účel splnila. Přinesla kouzlo mezilidské komunikace a vědomí, že váš názor může někomu přinést další podnět k přemýšlení.
Nežili jsme však jen diskuzemi, našli jsme si čas i na výlet k moři. Ten den bylo opravdu hezky. Moře sice studené, za to poeticky krásné. Trošku písku na kolečkách jsme přivezli i našemu hostiteli Tonovi. Téměř všichni účastníci byly přijati v rodinách. Na pár dní jsme se stali součástí nizozemské domácnosti. My jsme měli to štěstí, že náš dočasný domov se nacházel v sedmnáctém patře jednoho mrakodrapu s luxusním výhledem na město. Ne nadarmo je Rotterdam nazýván evropským New Yorkem. Tento výlet stál za to, nejen kvůli tomu výhledu ze sedmnáctého patra, ale především kvůli exkurzi do lidských srdcí.