Jaký je život na útěku? Osvojíš si chování zlodějíčka;neustále se ohlížíš a raduješ se stále znovu, že tě ještě nelapili. Považuješ svůj útěk za svobodu a ani si nevšimneš, že jsi štvanec. Už se nikdy ničemu nepostavíš, zvažuješ okolnosti místo, abys vážil sebe. Hledáš pomoc i ochranu u druhých, místo abys ji našel u sebe. Dokonce i když nabízíš, že někomu pomůžeš a ochráníš ho, nevíš, jestli jsi toho opravdu schopen, protože jsi sám na útěku a tvá pomoc se může proměnit v opak. Čím dál tím častěji tedy mlčíš. Přikyvuješ. Než někde usedneš, rozhlížíš se, kudy bys případně mohl uniknout. A pak posloucháš, ale jinak než bys poslouchal, kdybys nebyl na útěku. Posloucháš obezřetně, snažíš se nepřeslechnout varování a nebo nepřímo naznačenou radu, snažíš se zavděčit těm, u kterých si našel útočiště. Nežiješ už vlastní život, ale život z milosti. Z milosti těch, co tě přikryjí svým mlčením, z milosti přihlížejících a lhostejných, z milosti osudu.